rok 2005/03

Léto finišuje svojí poslední třetinou, snad vám vyšel čas i prostředky na to, abyste si užili zasloužené dovolené, s československými vlčáky okořeněné o nesrovnatelné zážitky. Od té doby, co mám vlčáky, nedopřála jsem si rekreaci bez nich. Znamená to sice značnou uzurpaci vlastní persóny, ale ta se rychle redukuje narůstajícím počtem již zmíněných nevšedních zážitků. V létě za tímto účelem sporadicky vyhledáváme prostředí campů, zejména lipenských. Mezitím, co ostatní jistí svůj luxus bezpečnostními zámky, nám stačí k látkovému příbytku a ostatním proprietám posadit psy. Ani u táborových ohňů nevysedáváme jako nějací asociálně izolovaní lidé. Opékání špekáčků pokaždé z nebezpečné vzdálenosti přihlíží dva páry lačných očí, které se následně rády zdrží i na serenádu za doprovodu kytary (je-li ještě vůně silná). Podstatně horší situace vzniká v době zimních radovánek. Bivakování ve stanu je stran mínusových teplotních hodnot a dodržování hygieny riskantním počinem. Proto se uchylujeme pod křídla luxusu nabízeného penziony. Zajistit rezervaci pobytu v místě, kde bez latentních poznámek přijmou vícero velkých psů na jednu cimru, nebývá hračkou. Jak nesrovnatelně jednodušší mají situaci majitelé drobnějších psů! Takových čivav si člověk může vzít na pokoj až 10 a personál si ještě bude libovat, jak jsou ti psíci roztomilí. Těmito kritérii je okruh možností ubytování značně eliminován. Což ovšem na druhou stranu rapidně urychlí výběr destinace.