rok 2007/02

    Máte zkušenosti s falešnou březostí? Já jsem ještě donedávna neměla, ale teď se nestačím divit. Naše fenka byla jednou obdařena krásným vrhem štěňátek, od té doby dvakrát hárala a dvakrát jsme ji nechali nakrýt. První falešnou březost jsme odhadli správně a ve chvíli, kdy začala bát Voodoo aktivní stran shromažďování veškerých odložených věcí v domě ku svému místu a jejich intenzivním zahřívání zálehem, jsme ji konejšili vizí "lepších časů". Ale falešná březost, kterou prožíváme nyní, jsem díky skulince v jindy pevných nervech odnesla dočasnou labilitou. Z ničeho nic se Voodoo začala chovat nervózně. Kňučela, kudy chodila a já nabyla vážného podezření, že je nemocná. Z lékárničky jsem vyndala teploměr a jala se zjistit, jak jsme na tom temperatúrově. Byly jsme na tom dobře (alespoň Voodoo). Prohmatala jsem opatrně celé její tělo, ale u žádného nejevila známky bolesti. Za to po zevrubné prohlídce se s o to větší intenzitou pustila do usedavého kňučení. Dlouho jsem si lámala hlavu s tím, co jí může být, až mě to trklo! Vždyť dnes je to  přesně 62 dní od jejího prvního "krycího dne"! Zašla jsem do sklepa pro hračky nashromážděné ještě v časech blaženého dětství a pár jsem jich položila na její místo (což veškeré rozumné kynologické příručky popisují jako krajně nevhodné, neb doba falešné březosti se tímto přístupem prodlouží). Voodoo se k nim rozeběhla s takovou razancí, že by cestou povalila i stádo slonů. Hračky pěkně zalehla na chvilku bylo dobře. Na procházkách ale stále prověřuje místa, do kterých se ukrývala před dvěma lety její hyperaktivní štěňátka. Co kdyby náhodou...Při jedné z procházek dokonce objevila lidskému oku řádně kamuflovanou liščí noru. A světe, div se, ona z ní vylákala i dvě liščátka. Byla z nich úplně vedle a kdyby to šlo, vzala by si je s sebou i domů. A to už bylo mic i pro staršího psa, který těmto mateřským pudům ve svém seniorském věku za mák nerozumí. Není zvyklý na procházkách pauzírovat. Pěkně se proběhnout a honem domů za plnou miskou. Podíval se směrem, kde se odehrávala prazvláštní scénka, které snad nerozuměla ani sama příroda a hlasitě si zívnul. Tím vyplašil liščátka i koncentraci adoptivní matky. Otočili jsme se na podpatku a mašírovali za plnou miskou (a pelíškem napěchovaných vzpomínkami z dětství, které bylo nutno urychleně zahřát).