Československý vlčák - chovatelská stanice

rok 2006/01

    Možná se právě rozhodujete, jestli do Vaší smečky nepřiberete dalšího člena - mrňavého vlčáčka, který svým nábojem znevšední Vaše všední dny. Záměrně na toto téma narážím. Sama jsem poprvé poznala, jaké to je, když jich doma máte kopu. Tedy podstatně méně, leč co do aktivity s 60 kusy srovnavší. Můžete přečíst hory brožur, šikovných knížek, přesto nejste dostatečně připraveni na realitu. Teprve vlastní zkušenost Vás posune dál. Naplno s Vaší fenkou prožíváte porod, potom Vás zalije příjemný pocit zadostiučinění, jako byste Vy odvedli všechnu tu práci včetně tlačení! Tak se to alespoň přihodilo mně. Od prvního dne jsem u štěňátek byla pečená, vařená. Trávila s nimi každou volnou chvilku (dá se taková chvilka nazvat "volnou"?) a zapomínala na čas. Práce vzala za své pozdními příchody, ale naštěstí se dala "hujerovskou" pílí vykompenzovat. Štěňátka rostla jako z vody a já si čím dál více byla jistá tím, že jejich rozchod do nových rodin neponesu tak hrdinně, jak jsem si předsevzala. Ve chvíli, kdy se za prvním štěňátkem zavřely dveře, skončila jedna krásná kapitola mého života. V duchu jsem si představovala, jak bych asi zvládala vypravování dětí na tábor. Natahovala jsem moldánky, už když jsem všem psím dětem připravovala "batůžky" do nových domovů. Ano, při balení kufrů pro děti projdete několika kolapsy a k tomu se pak děti z táborů z pravidla vracejí, to Vás může uklidnit. Ale přesto...V době jejich nepřítomnosti máte moře volného času, který trávíte většinou blahodárnou činností - nicneděláním. Jsem si však téměř jistá, že  bych jako rodič většinu času toho blahodárného času trávila psaním pohledů a dlouhosáhlých dopisů. A zbylé momenty bych proseděla u starých fotek - naše miminko do vzduchu čůrající, u dortu s jednou svíčkou, poprvé ve školce....a moldánky by se začaly natahovat nanovo s ještě větší intenzitou. Proto doufám, že důchodový věk přinese člověku úlevu v podobě diametrálně odlišných starostí - hledání umělého chrupu, brýlí či dědečka. Ale protože mně do těchto časů ještě nějaká ta dekáda chybí, zůstávám štěňátkovsky-moldánkující. Prohlížím si jejich fotky (do vzduchu čůrající nemám) a doufám ve šťastný život všech "dětí".

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode