rok 2006/04

    Necháte se někdy uplácet svými psy? Děláte to, na co jsou zvyklí, abyste zachovali určitý režim? Skáčete jim na špek? Neměli byste. Dle kynologických směrnic je to zásadní chyba. Dělám to také. Kromě jiných režimudržičů, u nás panuje "řád konzumu". Má velmi jednoduchou logiku - počkáš před obchodem, dostaneš "odměnku". Konzum - obchůdek to vesnický, všestranně vybavený a cenově srovnatelný se zbožím za vitrínami na Václavském náměstí, disponuje také uzeninami. Ty jsou středem pozornosti mých vlčáků. Za normálních okolností s oblibou překusují kožené vodítko, které je dělí od lákavé výlohy drače peří Pivného. Ale před konzumem vzorně čekají, protože vědí, že se jim dostane delikátního párku. (A snad mají respekt z paní krámské.). Na rozdíl od Pivného, je krámská jménem Božena vysloveně drsná. Pro ni je pes zvířetem hodným řetězu a boudy a nemá pro nákup párků za účelem zahučení do psího žaludku pražádné porozumění. Druhdy jsem ji podezřívala z toho, že mi podstrkává vuřty dlouho prošlé trvanlivostní lhůtou. Celý rituál, kterým mi chce ukázat absolutní opovržení nad zbytečnou akcí, doprovází malátnými pohyby. Na slova "...a dvě nožičky párků, prosím." reaguje krajně povýšeně. Od zbytku zkrouceného věnce barevných vuřtů, za pobrukování si melodie neznámého autora, odřízne dva a mrskne jimi na váhu tak razantně, že nikoho nenechá na pochybách stran svého stanoviska k celé záležitosti. Ručičku na váze indikující hmotnost uzenin ani nenechá ustálit a už na mě triumfálně křičí konečnou cenu. Čekajíc na finanční vyrovnání, shovívavě zabalí párky do papíru domácí výroby, který by promastila i lentilka. Ale "řád konzumu" nesmí být porušen. To by se mi příště mohlo stát, že nepřinesení "odměnky" za vzorné čekání vyhodnotí vlčáci jako postupující zapomnětlivost. A dojdou si pro mě (a párky) až do konzumu i s železnou konstrukcí na odkládání kol, se kterou jsou vodítkem spjati. A to by také paní Božena nemusela přežít!