Československý vlčák - chovatelská stanice

rok 2007/04

    Možná už máte objednanou zimní dovolenou a řešíte problém "kam s ním", s československým vlčákem. Vezměte ho s sebou, bude sranda! My jsme se naučili z těchto situací těžit. Když například vyrazíme za hutného pokřiku "Skol" na sjezdovky, necháme nejdřív pod jejími úpatími naše psy proběhnout. A utahat se (což je absurdní). A protože turismus si žádá řádné služby zákazníkům, malá horská centra se postupně rozrůstají. Většinou o rychlá občerstvení nabízející hranolky, langoše, párky v rohlíku a mnohdy i flaxy neznámého původu. Vůbec takových bufetů je neodolatelná hlavně pro psí čumáček. Na "bufetových" výpravách není nutno používat vodítka. Psi nezajímá potřeba ulevit si, jako se nasytit. Hlavu zvrátí do polohy vytí a neomylně míří k prvnímu stánku. Člověk by čekal horor, přetahovanou o klobásu, jež způli vězí pod masou slin vlčákovi z tlamy a z druhé podnikateli v ruce. Opak je pravdou. Horští občerstvovači - snad znaveni všemi lidskými tvářemi - vítají psy podobné vlku. A zdarma dávají to, co se jim špatně prodává (či co již včera neudali a co by jinak nabídli dnešním zákazníkům). Má to tu výhodu, že vám zbydou peníze pro vlastní občerstvení a nevýhodu, že vlčáci při každé další návštěvě střediska neomylně míří na "bufetové výpravy".

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode