Povaha ČsV

O československých vlčácích bylo už napsáno mnohé, mj. jak je to plemeno po vlku nedůvěřivé a bojácné. Stejně jako u jiných plemen se najdou i u československých vlčáků jedinci bojácní, agresivní nebo těžce zvladatelní. Z vlastní zkušenosti však můžeme říct, že povaha československého vlčáka se nijak zvlášť neliší od povahy německého ovčáka. I když jeden zásadní rozdíl tu přece jenom je. Československý vlčák těžce snáší samotu. Přece jenom po vlkovi zdědil tu potřebu žít ve smečce, ať už je to smečka psí nebo lidská. Ne, že by nevydržel sám na zahradě, než se vrátíte z práce domů, ale přece jenom je to složitější než u jiných plemen. Chce to v první řadě vybudovat kvalitní oplocení a v případě zvykání připravit sousedy na operní árie :-))).Čsv jsou co se týče únikových cest opravdu vynalézaví. Svému pejskovi musíte dát ze začátku jistotu, že jste ho někam neodložili nebo na něho nezapoměli.

Československý vlčák jde vycvičit stejně jako německý ovčák, snad jen s rozdílem, že to u čsv přece jenom trochu dýl trvá. Na jedné z bonitací jsme viděli páníčka, jak cvičí se svým psem a jenom jsme němě zírali. To byl doslova tanec s vlkem. Pes visel svému páníčkovi na rtech a čekal na další povel. Takhle vycvičeného psa jsme neviděli ani u německých ovčáků. Bohužel jméno ani jednoho z nich neznáme, takže jim tady nemůžeme vyslovit veřejné uznání.

Pes je obrazem svého pána a myslíme, že na rase až tak nezáleží. Všechno je o výcviku a přístupu ke psovi !!!